Naše smečka
Sem vložte podnadpis

Bleška ze Studnic

Narodila jsem se 14.3.2013 ve Vysokých Studnicích mamince Adince ze Studnic a taťkovi Arthurovi z Budějické kotliny. Mám jednoho brášku a pět sestřiček. Byla jsem jedno z nejživějších psích miminek, proto jsem dostala jméno Bleška. Moje první cesta od maminky vedla k novým páníčkům do Brna. Bohužel jsem asi moc zlobila a tak jsem putovala zpět k mamince. Druhý den co jsem se vrátila domů, se ve dveřích objevili ONI. Poznala jsem, že jsou to ti praví, vypadali totiž dost legračně. Musela jsem je vesele přivítat, aby i oni poznali, že já jsem ta pravá pro ně. Netrvalo dlouho, asi tak 5 vteřin, a už jsem seděla tý paní na klíně a celou jsem ji opusinkovala, to samé jsem pak zvládla u pána a i u tý holky. Pořád mě hladili a mazlili se se mnou a to se mi moc líbilo, občas jsem si sice musela odskočit pohrát si se sestrou Brusinkou a strejdou Argem, ale hned jsem se k nim zase vracela. Pak jsem byla už tak unavená, že jsem usnula mezi tím pánem a paní a zdálo se mi, že jsem s nimi už napořád. Ten den sice ti tři odjeli, ale za dva dny se pro mě vrátili a už jsem s nimi jela domů. Měla jsem veliký strach z cesty autem, ale doma jsme byli natošup. Bydlím totiž teď jen kousíček od maminky a ještě menší kousek od tatínka, který mě také chodí kontrolovat. Doma na mě čekalo překvapení v podobě velkého černého kamaráda, kterému říkali Alf. S ním to bylo moc bezva, byl na mě moc hodný a já jsem si s ním mohla dělat co jsem chtěla. Prožili jsem spolu půl roku a pak bohužel Alfík někam odešel, já ho pořád hledala a taťka (to je ten pán co si pro mě přijel) mi pořád říkal, že už nepřijde, protože byl starý a nemocný a odešel tam, kde ho už nic nebolí. Do doby než Alfík odešel jsem s ním bydlela na dvorku a spali jsem spolu v boudě, ale potom mě vzali domů a tam už jsem zůstala. Teď spinkám s mamkou a taťkou v jejich pelíšku a tam je mi nejlépe.

Od mého příchodu domů uběhlo už spoustu času, během kterého jsme s rodinou zažili hodně zážitků jako Setkání strakáčů, výstavy, dovolená pod stanem a v karavanu. Našla jsem si i spoustu kamarádů.

Moje sestra Cedulka k nám přišla v roce 2014, na podzim a protože je moooc upovídaná, tak Vám prý všechno poví sama.

Baví mě spoustu věcí, ale nejraději mám gaučink :-). S Kájou ( to je ta holka) chodíme na cvičák a musím tam skákat přes překážky, což mi až tak nevadí, ale nutí mě běhat divnou věcí v který je tma a určitě plno pavouků a jiné havěti. A co mě teda vždy úplně rozčílí, je povel lehni, když je venku mokro a studeno tak dělám že neslyším :). Další věc, která mě moc baví, je chodit po modrém koberečku a ukazovat pánovi nebo paní jaká jsem krásná. Když jsem ta nejkrásnější tak dostanu i krásný pohár a kulatou medaili a z toho mám obrovskou radost. Mám už plnou poličku těchto cen a jsem na to mooooc pyšná.

V loni to bylo pro mě dost náročné, protože panička rozhodla , že už jsem velká holka a je třeba mě "uchovnit", to jsem ještě netušila co mě čeká. Pořád mi říkali, že se jedeme fotit. Tolik jsem se těšila a tvářila jsem se co nejlépe a oni mě podvedli! Dostala jsem píchanec a najednou jsem usnula a fotografa jsem prospala. Po několika dnech přišel dopis a všichni z něj měli velkou radost, pořád mě pusinkovali a chválili a já nevěděla proč. Nakonec z toho vylezlo, že mám zdravý nožičky a můžu být "uchovněná". Já o tom teda vůbec nepochybovala. Vše se povedlo jak mělo a teď už prý jen vybrat nějakého ženicha, což zase nevím co je, a prý můžu být maminkou. No jsem na to teda zvědavá........

Uf , tak rok plný novinek za námi, událo se toho moc a moc a já neměla ani čas si sednout a něco Vám napsat.

Začnu od začátku, ženicha mi našli, byl až z dálky a jeli jsme za ním dvakrát, prvně se mamka chtěla podívat, jak by se mi líbil, jako byl to fešák o tom žádná, flíčků měl akorát a hodnej byl taky moc, rozdělil se s náma o dlabanec a ukázal nám své ptačí kamarády, docela jsme pokecali. Po druhý už tak galantí nebyl, nějak nechtěl pochopit, že bez svačiny nic nebude, jenže to jsem ještě nevěděla , jaká je mamka zrádkyně a že mu s tetou Olčou pomůžou. No abych to zkrátila, 7.8.2016 po dlouhých dvou měsících se mi narodilo sedm malých loupežníků o kterých píšeme v sekci Štěňátka.

Od jejich odchodu se moc nezměnilo, jen nám doma zůstala naše nejmladší holčička Abecedka. Bylo mi trochu smutno, když všichni odešli, ale naštěstí mám doma svoji sestřičku Cedulku a ta mě moc smutnit nenechala.

Po měsíci jsme se jeli podívat na Lirušku, má úplně super mamku a taťku a taky brášku Ríšu. Jsem ráda, že se má tak dobře a že ji všichni mají tak rádi. Stejně jsou na tom i moje ostatní děti, ty jsem sice viděla až teď v květnu, ale zato jsme spolu strávili celý víkend, akorát Astronomek a Amazonka nepřijeli, což mi bylo docela líto..No snad přístě...Všichni strašně vyrostli za ten rok, už u nich jsou normálně velký kluci a holky !! A každého z nich má ta jejich rodina strašně ráda a já jsem za to všem moc vděčná. Děkuji Vám všem!!! !Amazonku jsme viděli na "výstavě na nečisto" kde se byla ukázat s maminkou celému strakatému světu, je z ní fakt kočka, dokonce tam vyhrála pohár!!! A byl tam i Adoušek, z toho je kluk jak buk, je to frajer a je mi dost podobný, ale to vlastně všechny moje děti.No a na Astronomka se pojedeme prý podívat, abychom také viděli jak se má a jak se mu daří. Musí mamka konečně zavolat jeho rodině, hned zítra jí to připomenu

Já teda zatím další mimča neplánuji, snad příští rok, až se z toho nervově vzpamatuju, protože kdo to nezažil, ten neví...

Tak zatím hezké léto všem a až budu mít zase nové fotky tak Vám je sem lípnu, protože děti mi na kráse opravdu neubraly :) a kočka jsem pořád ;)

Cedulka ze Studnic

Ahojky všichni. Jmenuju se Cedulka a narozdíl od Blešky jsem se narodila ve Vyskytný nad Jihlavou, protože jsem moooc chvátala na svět. Moji tři bráškové se už ale taky narodili ve Vysokých Studnicích, kam mě i s maminkou převezli v teplé dečce. Moje mamka je taky Adinka, ale taťku mám jinýho než moje sestra Bleška, můj se jmenuje Royal Anibob a na rozdíl toho Bleščinýho bydlí moooc daleko a já jsem ho nikdy neviděla :-(.

Byla jsem tedy jediná holka mezi třemi kluky a můžu Vám říct, že to vůbec nebylo jednoduchý. Ze začátku mě pořád odstrkovali od maminky a já se nemohla ani napít toho dobrého mlíčka, ale pak jsem si řekla A DOST a to pak koukali bulíci jedni. Od té doby jsem byla vždycky první kdo se napil :-). Rostla jsem docela rychle, brzo už jsem koukala a běhání to my šlo taky hned , všichni mi říkali "potvůrko jedna divoká". Řikali to, asi proto, že ti bulíci pořád seděli v pelíšku a já už běhala za maminkou se koukat, kam jde a co to papá, měla takový hnědý kuličky, který chroupaly mezi zoubkama a chutnaly uplně jinak než to mlíčko co jsme měli my. Taky mi říkaly Cedulko, až později jsem pochopila, že to je moje jméno, které mi vybrala moje nová rodina, což jsem nevěděla, že je to moje nová rodina, v tu dobu by mě ani nenapadlo, že jednou odejdu od maminky. Bylo mi trochu divný že tam tolik chodí, hlavně ta holka Kája a její mamka.Pořád mě chovaly a pusinkovali i když já jsem nechtěla, protože jsem měla moc práce. Kdo nebydlel na statku ten neví, co je to práce. Musela jsem hlídat kocoury, kačenky pak i ty velikánský ovce a jednoho obrovskýho osla. Zkoušela jsem jestli taky tak dobře chutnají jako ty kuličky, ale to se jim nelíbilo a vždycky utekly, tak se mě asi báli, ale já jich ne a ještě jsem jim stihla vynadat, že utíkají.

Jednou za mnou přijela ta Kája s mamkou, nějakým pánem, tomu říkaly taťko a ještě s jednou psí holkou a to byla Bleška, moje straší sestra. To jsem samozřejmě jestě nevěděla, to mi řekli až později. Chvilku jsme si tam všichni hráli a oni pak odjeli a mě bylo veliký smutno. Druhý den se ještě ke všemu ztratil jeden můj bratříček, kterýho kromě mě a maminky nikdo nehledal, pak se ztratili ještě ti dva a to už jsem opravdu moc plakala. Pak mi moje maminka řekla, že si myslí, že se neztratili, ale že odjeli domů ke svým novým rodinám. Měla jsem plno otázek na mamku, ale ta nejdůležitější byla, proč mě pořád nikdo nechce. To jsem ještě netušila, že já už domov vlastně mám a úplně nejdýl z mých sourozenců. A konečně ten můj den přišel, bylo 26.10 a já jela DOMŮ.

Cesta domů byla krátká a já si jí moc užila. Povídala jsem si totiž s Kájou o tom, jaké to bude doma a ona mi řekla že už tam na mě čeká Bleška-moje starší setřička. Když jsem přijela domů Bleška se na mě moc netvářila, nechtěla si se mnou hrát a ani jsem s ní nemohla spinkat v jednom pelíšku. Bylo mi to strašně líto, protože já jí přeci nic špatného neprovedla. Moc jsem se snažila si s ní hrát a tulit se k ní, ale vždy mě od sebe odehnala vrčením. Asi po týdnu jsem to vzdala a radši jsem si hrála sama se sebou a nebo se prala s Kájou o hračky. Blešce mě bylo asi líto, protože tak po 14 dnech mě přijala do rodiny i ona. Už jsem se k ní mohla tulit a ona si se mnou dokonce i hrála. V té chvíli jsem si mohla říct že jsem konečně doma.

Moc jsem nechápala jak může být Bleška tak nadšená z toho, že jí Kája obleče do toho škrtivého postroje a pak jí k tomu připoutá provaz, aby nemohla nikam jít. To já se teda vždy schovala do boudy, abych se nemusela oblékat. Ale stejně mi to bylo prd platné, protože mě vždy návlékli a připli k tomu provazu. A když mě konečně odepli, tak jsem měla strašnou radost a nechtěla jsem k nim radši chodit, aby mě zase nepřivázali, ale to jsem neměla dělat. Protože jsem vyfasovala ještě delší provaz ze kterého už jsem se nedostala ani na chvilku. Takhle jsem chodila celý rok a byla to teda velká nuda.

Naštěstí jsme začali jezdit na cvičák, kde jsem začala cvičit poslušnost a Kája mi začala trochu víc veřit a pouštěla mě zase z toho provazu na volno. Ale i tak jsem pořád moc nechtěla chodit na zavolání. A tak toho pána co nás trénoval napadlo, že bych mohla zkusit nějaký obojek. A tak mi ho nasadil a Kája mě odepla z toho provazu. Běhala jsem celá nadšená, ale na přivolání jsem nereagovala a tak mě něco zabolelo v krčku. Nebolelo to moc spíše jsem se lekla a tak jsem se utíkala schovat ke Káje. Ještě párkrát mě to koplo, ale pak už mě to nekopalo jen mi to řvalo do ucha. Kája měla velkou radost z toho, že jí poslouchám a vždy mě moc chválila a dával mi pamlsky. A tak mamka s Kájou objednaly stejný obojek a já mohla začít běhat na volno stejně jako Bleška.

Začala jsem taky cvičit to skákání přes překážky, což mě moc baví, narozdíl od Blešky. Ale co mě vůbec nebaví je to, když musím běžet po nějakém modrém koberci strašně pomalu a všichni tam na mě koukají, sahají a chcou po mě abych jim ukazovala své zoubky a to já teda dělat nebudu a tak vždy odcházím pryč.

Nejlepší je když jedeme na nějakou procházku se strakáčema, tam se vždy taaaak moc proběhám že pak spím celý den.

Nedávno jsme byli na dovolené až v Děčíně, aby jsme tam navštívili Blešky ženicha. Bleška se na něj moc netvářila, ale já jsem si s ním pěkně hrála a on se mnou taky. Ale stejně i tak se mu Bleška líbila víc než já tak si vybral jí...

Teď jsem se vrátila z tábora kde jsem byla s Kájou. Byla tam velká sranda, celý den jsem běhala a skákala přes překážky a šlo nám to moc dobře. Naučila jsem se tam běhat přes houpačku a rychle slalom. Za necelý týden jedu na naše první agility závody a jsem teda zvědavá jak nám to půjde...

Na našich prvních závodech byla velká sranda. S Kájou jsme si hezky zaběhali. Běželi jsme tři běhy - tuneliádu, jumping, agility. Nejlépe jsme si vedli při jumpingu, kde jsme skončili deváté.

26. srpna jsem oslavila své druhé narozeniny. Měla jsem dobrý dort a dostala jsem novou hračku. O dort jsem se podělila i s Bleškou, ale štěňátkům jsem nedala :)

Tak jsem se po dlouhé době zase dostala sem něco Vám napsat. Za ten rok, co jsme se neslyšeli, jsem o doooost zmoudřela, aspoň to říká mamka s celou rodinou, prý jsem teď mooooc hodná holka. S Kájou jsme byli na pár agility závodech, bylo to tam fajn a z toho posledního jsem si dokonce dovezla i medaily, byly jsme třetí :). Jinak nám doma zůstala i Bleščina dcerka Abecedka, no co Vám budu povídat, někdy je to s ní opravdu o nervy. Pořád mě zlobí, kouše mě a bere mi moje hračky, ale zase je pravda, že není doma aspoň nuda. No mezi námi....mohla by si jí ta Bleška s Kájou líp vychovat, tuhle už se na ni zlobili i mamka s taťkou. Ale já se nedám :), vždycky ji "srovnám do latě".

Mamka mi tuhle šeptala do ouška, že bychom to mohli taky na podzim zkusit...no jestli myslela mimina, tak to teda ať si je má sama, já si figuru ničit nehodlám a nějaký rozjívený strakatý trpaslíky vychovávat taky nebudu. Stejně to budou stejný rozmazlenci, jak ty od Blešky.

To jsem Vám o nich ani nenapsala, ale byl to děs, pořád tam ječeli, když jsem se na ně šla podívat, tak se na mě vrhali jak malé piraňky, normálně jsem se jich bála!!! Když pak vyrostli, tak s náma chodili i ven na zahrádku, musela jsem je tam hlídat a to bylo strašný!! Vůbec neposlouchali, každej utíkal jiným směrem a mě už z toho šla hlava kolem!! Naštěstí si pak pro ně konečně někdo přijel a nám doma zůstala jen ta naše Abeceda. Nemůžu to moct říkat nahlas, ale bylo tu bez nich fakt smutno. Mamka s taťkou a Kájou plakali skoro každý den a já s Bleškou taky chodila jako"tělo bez duše". Teď už je to lepší, ale znovu to asi prožívat nechci, jenže je fakt, že co si mamka usmyslí, tak to taky udělá. Takže lidičky "UVIDÍME" :). Dám Vám všem vědět jak to dopadne...A jestli přece jen budou, tak Vám říkám, že nové rodiče pro svoje děti budu vybírat já sama a pozor na mě ;)


Abeceda Kremlovic

Tak ahoj, tak ahoj. Konečně jsem se dostala ke slovu a můžu se vám představit, ikdyž vy mě znáte už od mého prvního dne. Ale i tak vám to povím ještě jednou. Narodila jsem se 7.8.2016 v Řehořově jako jediná z mých šesti sourozenců, protože ostatní se narodili už v Jihlavě na veterině. Jsem tedy nejmladší.
Když mi začali odcházet moji sourozenci a já stále byla doma, bála jsem se, že mě nikdo nechce. Nevěděla jsem však, že já zůstanu doma s tetou a mamkou. Měla jsem velkou radost, že nemusím odcházet. Protože bych tam byla sama a neměla Káju a mamku a taky Cedulku s Bleškou.

V pátek jsem oslavila svoje dvouměsiční narozeniny. Dostala jsem pěknou hračku a byla jsem se hezky projít s holkama po venku. Projít jsme se jeli na jednu hezkou louku kousek od nás. Běhala jsem s holkama a moc jsem si to užila. Akorát bylo zrovna po dešti a tak mě v té mokré travičce zábly nožky a tak mě musela Kája nebo mamka občas nést. 

V sobotu jsem se byla podívat na chalupu v Šašovicích. Moc se mi tam líbilo. Bylo tam plno místa na hraní, plno schovek, plno stromů na okusování. Šli jsem se i projít k lesu a to bylo taky moc fajn.

V úterý mě mamka s Kájou naložili do auta a já myslela, že se jdeme zase projít, ale to jsem se teda strašně spletla. Vzali mě na veterinu, kde jsem dostala velký píchanec a to moc bolelo. Plakala jsem, ale bylo mi to prd platné. Nevěděla jsem však, že díky očkování se už konečně budu moct jít projít i tady doma. Když jsem na to přišla, tak jsem na píchanec úplně zapomněla.

S Kájou jsem začala chodit i na cvičák. Je to tam moc fajn. Učím se tam novým věcem jako sedni, lehni, k noze. Docela mi to jde, ale dlouho mě to nebaví. Podle Káji jsem malý neposeda. Je tam taky bezva parta mezi psi. Dohlíží na nás velký vlčák malinois Morísek a s dohledem mu pomáhá border terier Bivoj. Mám tam taky stejně velké kámošky brabantice.

Novým povelům se neučím jen tam. Když jdeme ven tak mě Kája učí kličkovat mezi jejíma nohama jak za chůze tak když stojí. Taky mě učí dávat pac a nosit hračky.  Učím se i tu základní poslušnost, ale více mě baví dělat ty různé triky.

Kája mi občas připraví nějakou hru, při které mám hledat pamlsky. Musím při tom šoupat se šuplíčky a zvedat  věžičky, abych se dostala k vytoužené odměně.

V únoru pojedu s Kájou na svojí první výstavu do Brna. Jsem zvědavá jak si povedeme.

Tak jsem se po dlouhé době zase dostala k počítači, to víte musím doma hlídat Káju a tetu s mámou a to zabere spoustu času. Za tu dobu co jsem tu nebyla se stalo spoustu věcí, ale já to zkrátím, protože plno věcí Kája už napsala jinde. S Kájou jsme nerozlučná dvojka a pořád děláme různé triky. Moc mě baví na ní dělat umm a pak koukat co vymyslí za srandu. Venku jsem moc poslušná, teda do té doby než potkám svoji kámošku Lakinku. S tou je velká sranda a tak jí ráda vyměním na chvilku za Káju. Přece jenom s Lakinkou se lépe proběhnu než s Kájou.

Kromě běhání po venku jsem taky byla na dvou výstavách, ale tam mě to moc nebaví. Za to na závodech v agility mě to moc baví. Běhat tunelama a skákat, to je ten pravý šťastný psí život. 

Tak to je asi tak všechno co se za tu dobu v mém životě událo. Brzy se zase ozvu, tak pac a pusu vaše Abi.